Historie naší třídy
V téhle sekci se dozvíte něco víc o naší třídě, o tom jak to vlastně celé začalo.
Pokud se vám níže napsané věci nebudou zdát, můžete mi svůj náhled na ně poslat na
mail, každý příspěvek je vítán.
Píše Monika
1995/1996 I.A8
Ve školním roce 1995/1996 jsme zvědavě zasedli do školních lavic na Základní škole Demlova
v Olomouci, kde bylo naše dočasné působiště vzhledem k tomu, že na Hejčíně bylo plno. Bylo nás
třicet jedna. Dodnes si pamatuju na naši první třídní paní učitelku Knéskovou, která se hned
první školní den zeptala, zda někdo z nás, zejména ti vzadu, nosí brýle. Přihlásil se Tomáš Pítr,
který seděl v poslední lavici.
"A proč je nemáš na očích?"zeptala se paní učitelka a ten odpověděl: "Protože jsou sluneční!"
Následoval výbuch smíchu. První společný a rozhodně ne poslední.
1996/1997 II.A8
Tento rok jsem už usedli jako opravdoví středoškoláci do lavic Gymnázia Hejčín. V rozhlase pan
ředitel Just pozdravil nejenom nás nejmladší, ale i nově příchozí pany profesory. Mezi nimi jmenoval
i pana profesora Buchtu.Třídou to zašumělo a i teď se ozval výbuch smíchu.
"Dovolte,abych se vám představil," řekl tehdy náš druhý třídní profesor, "jmenuji se František..."
následovala krátká pomlka, v níž se všechny naše oči upřeli zvědavě na jeho tvář, "Buchta."
Následovalo hrobové ticho, každý sklopil oči a neodvážil se pohlédnout našemu třídnímu do očí.
Ne však nadlouho. Postupem času jsme si jej všichni oblíbili, brával nás s sebou do divadla a
hlavně pro nás zorganizoval skvělý výlet do Ludvíkova. Byl to náš první společný třídenní výlet,
kde nás doprovázel i profesor František Ondrák. Matně si ještě pamatuju, že jsme tam hráli spoustu
her, dokonce jsme si my holky zahráli s klukama fotbal a absolvovali jsme nějakou dlouhou túru.
Škoda, že takových nevinných výletů nebylo víc.
1997/1998 III.A8
V září jsme zasedli do svých lavic a byli překvapeni, když jsme místo našeho třídního Františka
Buchty, spatřili na jeho místě někoho úplně jiného - Františka Ondráka. Učil nás základy
společenských věd, takže jsme ho znali, ale to, že bude našim novým třídním pro nás byla novinka.
A důvod? Profesor Buchta se vrhl na dráhu zástupce ředitele, tudíž mu na třídnictví nezbývalo
tolik času. Ale i tak jsme ho měli docela často - nejenom, že nás učil matiku a fyziku, ale
hlavně s náma podnikl zase několik fajn akcí a hlavně s námi absolvoval třídní výlet do Ludvíkova.
Tam už to nebylo tak neviné jako rok předtím. Mám na mysli, že kromě celodenní túry jsme večer
zalezli do chatek, možná jen do jedné, a začalo se popíjet a kouřit. Samozřejmě to neskončilo bez
následků, a tak jsme měli příští výlet samozřejmě zakázanej.
Zážitky po výletě zpečetěné v deníku:
"Na tyhle ožralce dlouho nezapomeneme! Ale jinak super! Martina P.
"Ten konec nebyl zrovna vydařený, co? Díky alkoholu a hlouposti jsme naštvali člověka, který nám
už nebude moct pořádně věřit. Jestli za pár let někdy zase pojedeme, snad budeme rozumější." Petra D.
"Z jedné strany jsme to zvládli, z druhé jsme to přehnali, ale celkově jsme to totálně
posr..." Míša Ch.
"Byl to absolutní úlet! Super, musí se zopakovat! Ale ne ve školní akci!" Filip
"Tento výlet byl skvělej. Vůbec všichni byli skvělý, jenom s tím pitím jsme to trochu přehnali, co?"
Katka
"Tenhle výlet stál za to! Nejlepší jsme si nechali na konec!" Bára
"Výlet skvělý, pití skvělý, holky skvělý, muzika skvělá, ale přece jenom tomu něco chybělo -
Další týden." Kuba
A jak zhodnotil náš výlet prof. Buchta?
"Výlet by byl skvělý, kdyby... Kdyby si i pár pitomců uvědomilo, že hazard s důvěrou se nikdy
nevyplácí. Nejcennější je, když vám někdo věnuje svůj volný čas, ne peníze, ne námahu, jen si na
vás udělá čas. Jak se do lesa volá a až se ucho utrhe. Díky za lekci, člověk je někdy tvor kouzelně
naivní a důvěřivý..." František Buchta
Takže se ještě jednou dodatečně moooc omlouváme!
1998/1999 IV.A8
Nevzpomínám si na nějakou událost, která by se mi pojila s tímto rokem. Určitě jich ale bylo hodně!
Jedině snad, že se s náma na konci školního roku rozloučili sva spolužáci - Michal Dohnálek- Dohny
a Tomáš Sedláček- Sedla a zamířili se vzdělávat někam jinam.
Tak a teď nakouknu do mýho deníku, jak tento rok ohodnotilo pár lidí z naší třídy:
"Jak se ti líbil tento rok?
Já mám asi skeptičtější názor, protože si myslím, že to stálo za...!
Jako třída jsme absolutně nemožní. Jinak jako jednotlivci: některé radši nezmiňovat, ale jinak je
většina třídy v pohodě. Doufám, že se jednou víc sjednotíme!" Pavla
"Hodně jsme toho pokazili, ztratili důvěru několika učitelů, ze třídy odchází dva, kteří s náma
trávili dobré i zlé, přežili jsme hromadu průšvihů... No a co? vždyť na zlepšení máme ještě čtyři
roky." Táňa
"Nebudu psát o blbý kecy o naší třídě a o kolektivu, na to jsou tady jiní... Myslím, že všechny
čtyři roky, co jsem s váma byl, byly dost v pohodě, ale každej má svůj vlastní názor. Vůbec se mi
nechce od vás odejít, budu si muset najít nový kámoše a kámošky! Sedlovi se taky odtud nechce
(myslím si to). Ale furt to má lepší než já, on bude tady v Olomouci, kdežto já ne. " Dohny
"Celkově to nebylo nic extra, ale dalo se to vydržet. Byly tu ale i chvíle, na které budeme
vzpomínat asi až do smrti(LUDVÍKOV). Doufám, že se ta teď už tvoje třída zlepší." Sedla
"Celkové shrnutí naší třídy: každý tam má své místo, které se nikým jiným nedá nahradit, proto si
myslím, že kdyby do třídy přišlo klidně i 100 nových kluků, tak nám to Toma a Dohnyho nemůže
nahradit." Martina P.
1999/2000 V.A8
První školní den nás čekalo překvapení – do třídy k nám přestoupila nová studentka – Jitka Havlíčková ze Senice na Hané. Vůbec jsem ji tehdy nezáviděla, že se musí zařadit do už zaběhlého rozskupinkovaného kolektivu, ale myslím si, že to v pohodě zvládla (nechávala nás opisovat úkoly nejenom do matematiky :-) ) a ani vlastně nevím proč, ale najednou jí kluci vymysleli přezdívku Karel, která ji provázela po celou dobu studia na Hejčíně. A Jitka si na ni asi zvykla. Dokonce když se nás profesorka Vasiljevová z tělocviku ptala,jakou má kdo z nás přezdívku, někdo Jitčinu přezdívku prozradil, a tak i profesorka začala na Jitku volat Karle.
Jako ostatní prváci jsme i my jeli na lyžák, tentokrát do
Petříkova. Jela s náma profesorka Faltusová, Chromá a profesor Coufal,
který dostal na starosti družstvo začátečníků, kde nás myslím bylo šest
holek a jeden kluk(prásknu Tě Aleši, neboj :-) ).A protože si profesor
nemohl pořád zapamatovat naše jména, začal nám všem říkat Cecilky.
Hlavně Báře :-)Všichni jsme ve zdraví dojeli domů a tady přikládám něco
z mého cestovního deníku:
Hanka Drozdová: „Taky si tento lyžák skvěle užíváš a rychlou
jízdu ze svahu prožíváš? Doufám, že jo, protože je to tu fakt úplně
suprově dokonalý!“
Martina Pavelková: „Super, super, super, boží, boží, boží!
Poznala jsemm plno lidí z druhé strany, a myslím, že oni mě taky.
Zjistila jsem, že nadevše miluju…… lyžování a nenávidím…… běžky! Takový
akce víckrát!
Petra Gronská: „Abych se přiznala, na tento lyžák se mi ani
trochu nechtělo, ale jsem moc ráda, že jsem nakonec jela. Jako třída
jsme na tom podle mýho názoru zase o něco líp. Spoustu lidí jsem
konečně víc poznala – no prostě zábava byla super a lyžování úplně
skvělý taky. Počasí sice nebylo nejlepší, ale taky mohlo být horší :-)”
Jitka Havlíčková: „Všem bych chtěla poděkovat za to, že jsem s
vámi prožila super lyžák. Bylo to fakt dobrý. Zase jsem vás poznala z
jiné stránky (jedna zkušenost navíc nikdy neuškodí). Dost si vážím
všech, kteří dokáží věnovat přátelství a důvěru úplně cizímu člověku.
Takže díky.“
Bára Miklasová: „S hodně lidma jsem se (alespoň doufám) více
poznala a lyžování – to nemělo chybu! Doufám, že příští výlet se vydaří
jako tenhle lyžák!Ale ty večery mohly být delší. No a jinak – dočkej
času,jako husa klasu, aneb hyn sa ukáže!“
Michal Giacintov(Gigi): „Lyžák byl dost dobrej, že jo. Ale bacha na stromy :-)“
Míša Martošová: „Z lyžáku jsem totálně nadšená.
Lyžování je nejlepší věc na světě, snad jen…? Učitelé byli v pohodě a
taky mě bavily ty večerní přednášky, poháry byly taky dobrý(mohli tam
dát víc zmrzliny) a večerní seance byly ještě lepší. Prostě a jednoduše
bomba.
Adela Marečková: „Bylo to super. Čekala jsem aspoň
2 nebo 3 pořádný hádky, ale proběhlo to celkem v pohodě. Samozřejmě tu
bylo občas dusno, ale mně to docela vyhovovalo. No prostě bych takovej
lyžák brala každej druhej týden. Díky všem za skvělou zábavu. „
Katka Smolková: „Bylo to fakt supr! Škoda, že už je konec, protože bych tady vydržela klidně měsíc. Škoda, že jsme víc nelyžovali!
napsala Monika
2000/2001 VI.A8
Ani jsme se ve škole po prázdninách ještě nestihli rozkoukat, když jsme začali chodit do tanečních k manželům Coufalovým do Národního domu. Troufnu si říct, že první lekce byla pro většinu z nás horor. Nejenom Kuba to vyřešil po svém, a tak se aspoň máme na kazetě z tanečních na co koukat :-) Někteří z nás chodili do tanečních z donucení, někteří naopak s nadšením a někteří chodili raději za taneční. Jestliže už někteří z nás zapomněli kroky walzu, tanga, valčíku či jivu, tak snad nikdo nezapomene na parádní maškarní, prodlouženou a závěrečnou kolonu. Jestli mě paměť neklame, tak na výlet jsme ten rok nikam nejeli, a pokud jeli, tak jedině snad na Kopeček do Zoo a nazpět.
2001/2002 VII.A8
Tento školní rok jsme místo do lavic sedli na kola a jeli na cyklisťák do Leštiny spolu s profesorem Coufalem, profesorkou Faltusovou a Schwarzovou... Většina z nás byla tou dobou nějak záhadně nemocna nebo když už ne nemocna, tak alespoň tak daleké jízdy neschopna, a tak nás tam z celkového počtu 28 jelo jen 18. Počasí se nám vůbec nevyvedlo, pořád pršelo, a co víc, byli jsme tam i 11.září 2001, takže jsme samozřejmě pročítali noviny a v hospodě sledovali aktuální informace z Ameriky. Jednou jsme se projeli na raftu a dokonce jsme si šli zaplavat do nedalekého bazénu. Do Olomouce nás na kole dojelo snad jen 10, ostatní totiž onemocněli a odjeli domů dříve. A nás tedy zbylo 10 mohykánů… Na září rádi vzpomínají ty holky, které byly na výměnném studijním pobytu ve švýcarském Bernu. Byla tam Míša Chromcová, Hanka Drozdová, Pavla Polívková, Táňa Zajíčková, Jana Straňáková a po týdnu stráveném mimo naši vlast v rodině švýcarského studenta naopak Švýcaři přijeli za nimi a byli ubytovaní na týden v jejich rodinách. Na konci školního roku jsme měli jet na exkurzi do Prahy, ale ta se nakonec přesunula až do maturitního ročníku a místo do Prahy jeli na exkurzi do litovelského pivovaru. Všem se tam moc líbilo, hlavně ochutnávka zlatavého moku. Bohužel jsme se pak ještě museli na 2 hodiny vrátit do školy…
2002/2003 VIII.A8
Maturitní ročník! Co říci víc? Najednou toho bylo moc. Já jsem stihla zajet do švýcarského Bernu na výměnný studijní pobyt a
pak nás všechny čekala třídenní exkurze v Praze a pak jen učení, učení, učení… Jenže komu by se chtělo učit? A tak jsme to
odkládali, jak se dalo… Maturitní ples jsme měli v Národním domě a já si ještě teď přesně pamatuju slova profesora Buchty,
který uvedl naše stužkování. „Stužka má dvě funkce- vniřní a vnější. Ta vnější hlásá celému světu kolem vás, že ještě nejste
dospělí, že zkouška dospělosti vás teprve ještě čeká, a ta vnitřní funkce říká, že už dávno jste se měli začít učit a nečekat,
až pokvetou kaštany…“
A jaká moudrá věta zdobí naši stužku? Slova prof. Buchty - „Buď si co chceš, ale jako prase se chovat nebudeš!“
Někteří se tedy začali učit zavčas, někteří ne, každopádně až na někoho jsme to všichni zvládli na poprvé a huráááááá prázdniny!
napsala Monika